Hledali jsme nějaký dezert, který by dokázal oslovit pokud možno plošně. Něco dostatečně konzervativního, aby se lidé nevyděsili, a zároveň plné věcí, které máme rádi. Jitka se tedy vytasila s receptem na bábovku Savoy a já upekl první verzi. Z našich ořechů, které jsem navíc upražil. Jenže pak se přidala změna ke změně a nakonec jsem skončil na receptu, který si právě čtete. Po všech těch změnách se z ní stala slavná Manželova bábovka a Jitka ráda dává k lepšímu návštěvu několik dam: "Ta bábovka je manželova, jako že mu ji sníme?" "No, když si ji dáte, on už tuhle mít nebude." "Tak to nám dejte tři kousky!" Vy si ji dejte celou a nechte si chutnat. Stojí za to a jak jsem rád říkal: "Nedusí."

Je to sladké, krásně žluté, syté a zahřeje to líp, než svetr od babičky. Vaječný koňak se váže k mému dětství a zimním svátkům stejnou silou, jako stromeček. Maminka ho mívala ve špajzu a skrytě jsme chodili s bráchou ulizovat. A když si chtěla mamka osladit život, nalila si malou skleničku a pomalu a labužnicky usrkávala při našem společném hraní karet. A když jsme povyrostli, dostalo se té cti i nám a už jsem nemusel ostatním potajmu připíjet pralinkou.