Tři vzkazy, které bych chtěl říct různým lidem? Když jsem si kývnul na nápad deset dní psát na předem dané téma, možná jsem si až tak moc neuvědomoval, do čeho jdu. Vlastně spíš vůbec. Určitě. Takže tu mám první vzkaz a je pro mé mladší já: - Ty vole, někdy je fakt lepší nejdřív zapnout mozek a pak se rozběhnout! Jsi sice beran, ale buď ti měkne hlava, nebo světu zdi. A ne, nemluvim o týhle výzvě! Ten druhý vzkaz, to vím úplně přesně, soudruzi, jak má znít, ale komu ho poslat, to je oč tu běží! Ti, co ho pochopí, ho nepotřebují, a ti co ho potřebují, ho vysklí. I co, berani to prý čas od času proti zdi zkusí jen tak pro tu jistotu, jestli by to už náhodou nešlo. Takže: Vy, vášniví diskutéři na libovolné téma, neberte se tak moc vážně. S humorem a nadhledem i nesouhlas vypadá líp a lidštěji. Ani ten třetí vzkaz asi nikoho nepřekvapí. Pro všechny, které trápí vaše samota: Svět je neskutečně veliký, na to, jaký je to malý zařízení, a tak barevný, že v něm každý může najít svůj protějšek. Když vydržíte sami se sebou, určitě se k vám někdo přidá a bude rád sdílet svou cestu.