Další téma s nádechem Sofiiny volby. Které vybrat? Se kterými se svěřit. Mám totiž spoustu šťastných vzpomínek, protože jsem vlastně nesnesitelně šťastnej bastard. A některé si nechávám jen pro sebe. Jsou to má vnitřní slunce, ke kterým se upínám, když je mi těžko. Schovávám si je ze strachu, že říct je nahlas, někdo je pošpiní a zhasne. Třeba nevědomky, ale jednou zhlaslé slunce už nikdy nevzplane.

Vlastně všechny moje šťastné vzpomínky jsou spojené s tím, že jsem někoho potkal a nebo něco dokázal. Ty dávné úspěchy už dávno vymizely a dokonce i spousta kdysi významných lidí svůj význam ztratilo, jak se naše cesty rozešly. A protože důkazy sám sobě jsou ještě pomíjivější, tady jsou ti, na jejichž potkání vzpomínám s láskou a už navždy zůstanou otištěni. Respektujte, prosím, moji Sofiinu volbu. Moje srdce je příliš široké, abych vypsal všechny:

• Rodiče (nemyslím přirozenou lásku dětí ke svým stvořitelům, ale okamžiky, kdy jsem jim dokázal odpustit domnělé viny a tak je vidět úplně novým způsobem)
• Jitka (druhá žena, která nejvíc ovlivnila můj život a to jaký jsem, maminku už jsem zmínil)
• Matylda (ten modrý rentgen, kterým mě prokoukla skrz naskrz v páté minutě svého života, nikdy nezapomenu)
• Amálka (ta mi zas chytla prst jak do svěráku a najednou jsem měl pocit obrovské zodpovědnosti, jako kotva, která drží celou loď bezpečne na místě bez ohledu na bouři kolem)
• A pak je pár přátel, kterým bych zavolal, kdyby se mi zhroutil svět, ty si dovolím napsat jen iniciály
  • RM – pro jeho ironii a sarkasmus, kterými mě vždycky dokázal vyhnat z kotle sebelítosti
  • PJ – pro vášeň a opravdovost, s jakou žije svůj život karambolům navzdory
  • MH – pro paličatou hrdost a nezlomnost

Vás všechny ostatní mám rád, ale nemám odvahu se ukázat zcela. Zatím…