Knihy! Víte, jako KNIHY!!! Prý se podařilo analyzovat vůni starých i nových knih, tak netrpělivě čekám na první parfém. Old Bibliophil a New Biblophil. Už vidím ty fronty a v nich kradmé pohledy oceňující ostatní papírové blázny.

– Ty jo, koukni na tu maminu, tu bych tipoval leda na Padesát odstínů velký špatný a ona je v půlce Kanta!
– Jasnej lumbersexuál a čte poezii?
– Co je sakra Suri-nam?

Kdybych měl jmenovat jeden vynález, který můj život ovlivnil nejvíc, je to knihtisk. Už jako kluk jsem byl sériový hltač příběhů. Obyčejně mám rozečteno několik knih zároveň a i když nemám tolik času, jak bych si přál (třeba kvůli psaní do Twitterových výzev), čtení je můj útěk do jiných životů. Ale čeho čtení? Jak to měřit? Autorem, pohlcením příběhem, jednou knihou nebo uceleností ságy? Nevím, jak vybrat. Mám pocit, že výběrem jedné ublížím ostatním. Nahážu to sem, jak mi to bude přicházet, a jak se znám, pak mě bude mrzet, že na některé hrdiny jsem zapomněl. Jak ty vysněné, tak píšící. Zkusím to od mládí do dneška:

• E. T. Seaton – Dva divoši: Popsaný sen o schopnosti se postarat o sebe v divočině. Má víra, že ať se stane cokoliv, dovedu svou rodinu udržet naživu a pohromadě.
• Jack London – asi vše, ale v pubertě jednoznačně Tulák po hvězdách: To nedokážu popsat, to si musíte přečíst. Pokud jste cholerici, jako já, tak víckrát! Mockrát.
• Antologie a sbírky sci-fi z osmdesátek – Skleněné město, Pozemšťané a mimozemštané, Arthur. C. Clark, Isaac Asimov, …
• Robert Bloch – Vlak do pekla: Když jste šťastní, zastavte čas.
• Daniel Keyse – Růže pro Algernon: Dočtete a nebudete chtít mluvit. A vidět lidi. Nikdy.
• Frank Herbet – Duna: Ano, jenom Duna a nic než Duna, zbytek je nastavovaná kaše, ale Duna stojí za to. Kniha, kterou jsem přečetl nejvíckrát ze všech. Tak 35x. Uměl jsem ji prakticky nazpaměť.
• Tonke Dragt – Planoucí lesy Venuše: Moje první uvědomění, že něco jako lidstvo děláme špatně. Zatraceně špatně a že ta větev pod zadkem už praská.
• Clifford D. Simak – Když ještě žili lidé: Víte, že psi naslouchají? A víte čemu?
• Isaac Asimov – Nadace: Moje víra, že svět je pochopitelný, se hodně opírá o Harryho Seldona, takže jednou, možná…
• Harry Harrison – Planety smrti: Ne všechny jsou stejně dobré, ale Jason to zvládne vždycky.
• Terry Prattchet – Má cenu k tomu něco psát? Za mě je Terry stejný velikán, jako Jonathan Swift, a jednou budou jeho romány dávány za příklad nemilosrdné společenské kritiky zahalené do hávu laskavě sžíravého humoru. Prudce návykové.
• Jiří Kulhánek – Pomalu se brodíte krví od hladiny po kolena po „už ani nevidím hladinu“. Ale spádně, rychle a vede si vás příběhem tak, že se prostě neutrhnete. A ano, líbí se mi i Stroncium!
• William Gibson – Neuromancer: Jak vypadá umělá inteligence? A jak je vlastně inteligentní? A jde zabít?
• Walter Jon Williams – Hardwired: Jste řidič? Dobrý? Tak si zkuste tohle a možná po vás nikdo z oběžné dráhy nic nehodí.
• Miroslav Žamboch – cokoliv, ale najmě Koniáš a Drsný spasitel: Kuhánek na steroidech opřený o matfyzácký mozek. To chceš! A Spasitel mě přiměl k šermu.

Pomoc! Už bych měl skončit, ale nechci. Nemůžu…